Jak si vybrat tenisového trenéra?

Autor: Karel Jandus ml.

Podstatná otázka, kterou si musí položit každý hráč, bez ohledu na to, zda se jedná o ambiciózního juniora, dobrého rekreačního hráče, který si chce před dovolenou zdokonalit bekhend, nebo začátečníka těsně důchodem. Motivy každého z nich jsou různé. Hledají zábavu a potěšení, pohybovou aktivitu, společnost dalších sportovců, aktivní odpočinek, chtějí si dokázat své schopnosti, chtějí vyhrávat anebo jsou prostě jen zvídaví. Přesto lze u všech hráčů vysledovat jeden společný cíl: chtějí se zlepšovat a dostat se na vyšší herní úroveň. Minimálně k tomu by jim měl dopomoci právě trenér.

V českém tenise nebyla dosud všeobecně přijata žádná definice tenisového trenéra či minima nároků na něj. Je třeba odlišit naplnění formálních požadavků ať už zákonných, nutných pro vydání živnostenského oprávnění, nebo svazových, na základě nichž je vydáván průkaz trenéra. Je třeba odlišit obsah od formy. Tuhý formalismus v této oblasti jen dokresluje poněkud rozporuplný pokus ČTS s volbou trenéra roku před několika lety. Je jedno, že subjektivně cítím, že tehdy zvolený trenér byl oceněn po právu. Absence alespoň základních kritérií vedla k nemožnosti udělený titul obhájit, vyhroceným prohlášením a nakonec k situaci, kdy byla kategorie trenér roku raději zrušena.

V tenisově vyspělých zemích, kde trenéři tvoří základ tenisu, a kde si jich za jejich práci a úsilí váží a také oceňují, pochopili, že spektrum trenérské činnosti je příliš široké a proto rozlišují několik trenérských kategorií z nichž hlavní dvě jsou „Touring/travelling Professional“ a „Teaching Professional“ Nebudu se zde zabývat první kategorií trenérů, kteří jezdí s hráči po tenisovém okruhu, a to především ze dvou důvodů. V poměru k více jak dvěma stům tisícům tenisových hráčů v České republice je tento nutný luxus umožněn pouze několika vyvoleným, dostatečně vysoko umístěným hráčům ATP a WTA a dostatečně finančně zajištěným juniorům. Navíc dlouhodobý charakter každodenní spolupráce, který většinou probíhá, až na několik týdnů, po celý rok, klade na takového trenéra částečně jiné a částečně vyšší požadavky než které uvedu dále.

Dominantní odpovědnost za přípravu tenistů a s tím související rozvoj tenisu, leží na trenérech – učitelích. Náplní právě jejich činnosti je bezprostřední výchovně-vzdělávací činnost. Již ze samotného pojmu učitel vyplývá označení někoho, kdo vzbuzuje úctu vysokými znalostmi a schopnostmi a způsobilostí tyto znalosti a schopnosti předávat jiným. Dnes již nestačí, aby trenér měl dostatek sportovních zkušeností, ale musí být odpovědný, emočně stabilní, ctižádostivý, opravdový a přímý ve vztahu ke hráči. Musí být jako člověk připraven komplexně plnit dva hlavní úkoly – hráče vychovávat a připravovat ho na sportovní výkon. Zároveň se musí vyrovnávat se zvláštním sociálnim postavením, vyplývajícím z dvojaké úlohy, kdy v tréninku a životě hráče hraje vůdčí roli, zatímco v době soutěže se z něj veškerá odpovědnost přesouvá na hráče. Musí být dostatečně silnou osobností, aby dokázal obhájit svou koncepci z hlediska dlouhodobé perspektivy, a to přesto, že je hodnocen ne podle výsledků své práce, ale často podle výsledků svých hráčů.

Zobecněním mnoha činností, které trenér vykonává při výchově hráče a jeho přípravě na sportovní výkon se dostáváme k rolím které trenér plní. Trenér je bezpochyby hráčovým motivátorem, je jeho důvěrníkem, informuje ho, pomáhá ho vychovávat, je v určitém smyslu manažerem, kamarádem, administrátorem a samozřejmě ještě mnohem více. Rád bych ukázal na příkladu pouze jedné, té nejzákladnější činnosti, totiž učení motorických dovedností – (schopnosti dovést určitou činnost do konečného výsledku s maximální jistotou a minimem výdaje času a energie, v tenise třeba při výuce nebo zdokonalování podání) složitost a komplexnost nároků kladených na trenéra.

Myslíte, že ke zdokonalení podání stačí pouze říct „nadhoď si to trochu výš“. Ano, jednoduchý pokyn stačí, ale pouze pokud je podložen správným určením základního problému, použitím efektivní korektivní techniky a pokud opravdu může dojít ke zlepšení. Zdá se to jednoduché? Možná. Ale jednoduché to vůbec není! A ještě mnohem složitější je proces, jak to trenér musí provést. Musí být schopen vysvětlit a zdůvodnit vztah mezi perspektivním cílem a aktuálním úkolem, uvést všechny potřebné informace, demonstrovat pohybový úkol a zdůraznit kritická místa, pozorovat a posoudit pokusy a analyzovat chyby, upozornit na správné i chybné provedení, obměňováním podmínek učení již naučené upevňovat, integrovat naučený pohyb do vyššího sytému, pokud je jeho součástí a prakticky ho využít a uplatnit a konečně nacházet možnosti využití naučené dovednosti i v jiných oblastech.

Proto poznat kvalitu trenéra je pro laika, zájemce o výuku tenisu, mimořádně obtížné, ne-li vůbec nemožné. To je také jeden z důvodů, proč se i trenéři často sdružují v profesních organizacích a svými vzdělávacími programy provádějí výběr za laika, respektive trenér zdůrazněním příslušnosti k etablované profesní organizaci poskytuje zájemci o výuku informaci o svých kvalitách.

Samozřejmě i mezi jednotlivými organizacemi existují rozdíly v kvalitě a pojetí vzdělávání trenérů. Některé sází na určitý objem výuky. Pokrokové světové organizace ale i Česká asociace trenérů tenisu nelpějí strnule na počtu ojediněle odučených, respektive odseděných hodin, ale stavějí na soustavném vzdělávacím programu a pravidelném ověřovaní a prohlubování nabytých znalostí a schopností v komplexních zkouškách zaměřených na všechny aspekty činnosti trenéra tenisu. Sem patří nejen herní zkoušky, přísně hodnocené metodické výstupy individuálních a skupinových lekcí, analýza chyb a jejich korekce, ale také pravidla chování a vystupování, doporučená Mezinárodní tenisovou federací a vyjádřená v etických kodexech.

Rozpoznat výsledek jedné nebo dokonce několika tréninkových hodin je těžké. Když si zkoušíme nové tričko, vidíme výsledek okamžitě, ještě před tím, než jsme si ho koupili. U kadeřníka poznáme výsledek až poté, co nás učesal. U trenéra neznáme často výsledek ani po skončení tréninku. Proto je tak důležité získat informace předem. To je podpořeno dalšími argumenty. Žijeme v době opakovatelnosti. Velkosériový standard určuje kvantita a je jedno, zda se jedná o hamburgery nebo výměnu součástek v autoservisech. Ne že by se opakovatelnost tenisu nijak nedotkla. Základy forhendu budou u různých hráčů často stejné, ale s jeho postupným rozvojem je opakovatelnost zatlačována do pozadí, zdůrazňují se rozdíly mezi jednotlivými hráči – mezi individualitami. Vytváří se prostor na nutné nápady a invenci trenéra, které podmiňují úspěch. Proto je bláhové se rozhodovat na základě víry a nikoliv informací. Vírou je přesvědčení, že trenér je kvalifikovaný jen proto, že trénuje v nějakém oddíle, sedí v nějaké komisi nebo absolvoval jedno školení.

Jsem přesvědčen, že je lepší nespoléhat se na víru a zkusit věcem porozumět a trenéra vybírat velmi pečlivě. Je to sice pracnější a namáhavější, ale obvykle také užitečnější a levnější. Porouchanou pračku můžete reklamovat. Základní dovednosti vašeho jediného dítěte, které tři roky trénovalo s někým kdo si říká trenér, ne. Vyhozené peníze vám samozřejmě nikdo nevrátí

Proto hodně štěstí.