Ernesto Escobedo – Nepříliš optimální kombinace podání a forhendu.

Ernesto Escobedo (* 1996 / USA) patří do skupiny mladých, amerických tenistů, kde podobně jako u mnoha dalších, schází v jeho úderech určité detaily v technicko-regulačním komplexu (= zcela nebo částečně chybějící TENIS 3.0 CODE, nesprávné použití “3-Step Tennis Stroke Regulation”), které poměrně výrazně limitují potencionál jeho hry.

V dnešním tenisu, který se vyznačuje spíše kratšími body (většina bodů se rozhoduje v prvních čtyřech úderech), jsou razantní, dobře umístěná podání a dominantní třetí úder (odpověď na soupeřův ritern) zásadní, pro každý skutečně významný úspěch ve hře. Pro podání i pro třetí úder hraje rozhodující roli schopnost plně využít nashromážděnou energii těla proti míči (cíli). V případě podání je plná, cílená pronace (zahrnující pronaci po dlouhé ose) jedním z hlavních aspektů vedoucích k optimálnímu zapojení energie těla. V případě třetího úderu (většinou forhendu nebo bekhendu) je dobré vytvoření prostoru nezbytné pro možnost nechat „letět“ loket a raketu daleko od těla (těžiště těla) proti cíli. A pokud je to uděláno správně, vede to i k optimálnímu použití energie těla při těchto úderech.

Video a fotografie Ernesta uvedené níže, dokumentují velice dobře dva z hlavních problémů, které často omezovaly úspěšnost jeho kombinace podání a 3. úderu forhendem v průběhu prohraného zápasu v 1. kole proti Radu Albotovi (* 89 / MDA) na US Open 2017.

Často pouze suboptimální pronace trochu snižovala razanci jeho prvního podání, ale ta byla díky výraznému, silovému potenciálu Ernesta ještě natolik silná, že mu vzhledem k pouze průměrnému returnu soupeře dávala možnost k rozhodujícímu 3. úderu forhendem. Přesto si v obou případech, které jsou zde uvedeny, Ernesto nevytvořil optimální prostor, aby byl schopen “vrhnout” loket a raketu od těla ve směru na cíl, a tak výsledkem byl v obou případech jen průměrný forhend, který nedostal soupeře pod dostatečný tlak.

Hlavní důvod pro nedostatečné vytvoření prostoru nemusí spočívat ani ve špatné kapacitě práce nohou, ale spíše ve špatném naprogramování (špatný mentální obraz) zamýšlené úderové akce a její regulace ve smyslu, kde jak úderová, tak i regulační činnost paže a lokte může hrát až příliš velkou roli.

Hráči, kteří byli v tréninku po léta vedeni touto (neoptimální) myšlenkou (duševním obrazem) požadované dominantní činnosti paže, ve smyslu “rychlost hlavy rakety je všechno” (také američtí hráči jako Ryan Harrison, Donald Young, Michael Mmoh a několik dalších) mají tendenci snižovat  soustředění na optimální 1. regulaci (= vytvoření odpovídajícího prostoru pro úder) a mají potom vzhledem k “přetížení” během 2. regulace (zmíněná činnost paže a lokte) pouze omezenou kapacitu pro 3. regulaci, což je proprioceptivní (neviditelnou) regulaci úderu…

V souhrnu, několik málo špičkových hráčů, kteří ve většině svých úderů používají “3-stupňovou regulaci tenisového úderu” (většinou podvědomě na základě správných referenčních bodů ve směru  TENNIS 3.0 CODE, který řídí jejich údery), mají tendenci se zaměřit na lepší vytvoření prostoru (= 1. regulace) , což jim dává možnost “vrhat” loket a raketu daleko od těla proti cíli (= 2. regulace) a tento celkový přístup těla s uvolňováním energie jim dává možnost použít vlastní proprioceptivní regulaci přes celé tělo a především v jejich úderových pažích (= 3. regulace).

Tento postup “3-stupňové regulace tenisového úderu” umožňuje velmi efektivní moderní hru s optimálním kompromisem mezi výkonem a možností kontroly. Naopak, hráči, kteří se zaměřují na rychlost hlavy rakety spojenou s ohýbáním loktů, kdy odchází loket jen těsně u těla, ztrácejí jak po stránce síly, tak i kontroly. Tento nedostatek je spojen především s nesprávnými mentálními obrazy ideálních úderů, které často vedou zpět k chybně koncipovaným metodologiím.

V tomto bodě při vlastním podání, nebyla Ernestova pronace tak ideální, aby jeho podání mělo za následek eso, nebo aby znemožnilo return soupeře. Ale to bylo ještě dost dobré, aby Ernesto měl možnost oběhnout si míč, a aby mohl ideálně zahrát dominantní, popřípadě i vítězný třetí úder svým forhendem.

Jeho limitované vytváření prostoru a zaměření na aktivitu paže s příliš brzkým ohýbáním lokte, následně vedou jen k průměrnému úderu do komfortní zóny soupeře.

Údery, které jsou hrány s brzkým ohnutím lokte, mají tendenci být méně přesné a je třeba při jejich použití počítat s výrazně větším rozptylem. Naopak, hráči, kteří se zaměřují na propnutí lokte proti cíli (např. Roger Federer, Rafael Nadal, Novak Djokovič) mohou počítat s daleko menším rozptylem a tak si mohou okamžitě jít pro vítězný nebo pro soupeře přinejmenším daleko náročnější třetí úder.

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase –  1.foto z 11 – start – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) –1. podání v zápase – 2.foto z 11 – nadhoz 1 – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 3.foto z 11 – nadhoz 2 – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase– 4.foto z 11 – loading 1 – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 5.foto z 11 – loading 2 – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 6.foto z 11 – loading 3 – nápřah je velmi krátký a pravé rameno se příliš nevytáčí vzad, což většinou limituje úspěšnost podání. Levá ruka ukazuje na nadhozený míč a stabilizuje pozici těla – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 7.foto z 11 – odtlačení od země 1 – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 8.foto z 11– nejvyšší bod odtlačení od země uvolňuje raketu do  výbušného pohybu ze zapuštění vzhůru do míče – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 11.foto z 11 – závěr se trochu pomalejším návratem do rovnováhy a pozdější přípravou na 3. úder – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – 1. podání v zápase – 1.foto ze 3 – krátce po zásahu – omezené vytvoření prostoru neumožnilo optimální nasměrování energie těla do úderu – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – Forhend jako 3.úder v zápase – 2.foto ze 3 – protažení 2 = uvolnění – demonstruje, jak omezená byla akce těla do úderu, všemu dominovala především akce paže – 2017 US.Open – New York

Ernesto Escobedo (*96 / USA) – Forhend jako 3.úder v zápase – 3.foto ze 3– návrat do “ready” pozice– mimo rovnováhu a bez možnosti zaujmout optimální “ready pozici” pro následující úder – 2017 US.Open – New York

Tento článek pokrývá pouze některé aspekty forhendu a podání Ernesta Escobela a forhendu s podání obecně! Další fotografie, informace o jeho dalších úderech, stejně jako o úderech jiných hráčů jsou k dispozici na vyžádání na drmgb11 (at) gmail.com.

Některé významné detaily tohoto druhu, které jsou nezbytné pro špičkové tenisové výkony i pro trvale udržitelný tenisový trénink a vývoj obecně, jsou diskutovány také na seminářích “TENIS 3.0 – Tenis pro budoucnost”, který je na vyžádání k dispozici po celém světě – www.tennis30.com / www.tennis30.cz

Video/Photos (August 2017) & text (October 2017) copyright by Dr. Martin G. Baroch. Any further publication of either video/photos and/or texts with the written permission of the author/copyright owner only!!